Hvožďany

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5282467N, 13.8051097E

Obec Hvožďany naleznete zde: https://mapy.cz/s/ducasapoba

Dnes vás zavedu do obce Hvožďany, kde jsem si připadal jako v krásném malém městečku. Stavil jsem se na obídek v místní restauraci, zmerčil jsem několik obchůdků a dokonce jsem zavítal i k místní škole. To vám štěknu, kamarádi, Hvožďany mne opravdu moc moc překvapily.

Jen co jsem vyskočil z Kiáka, nevěřil jsem vlastním očadlům. Stál jsem na malém parkovišťátku u obecního úřadu a merčil tolik silnic a uliček, že jsem nevěděl, kudy kam. Mohl jsem tlapkat doprava do mírného kopečka úzkou uličkou. Mohl jsem tlapkat doprava či doleva po hlavní silnici. Mohl jsem tlapkat kupředu, přímo za famfrňákem, několika zajímavými cestami.

Stál jsem u Kiáka a nevěděl kudy kam. Kroutil jsem kebulí na všechny strany, koukal jsem na člobrdici a doufal, že mi pomůže vybrat směr. Byl jsem nerozhodnější než nerozhodný, když jsem jen mrňousek před sebou, na druhé straně hlavní silnice, zmerčil kámoše lva. V tu chvíli jsem věděl kudy kam a mohl jsem se pustit do zkoumání.

Přetlapkal jsem silnici a v mžiku jsem byl u lva. Krásného lva, který stráží malý parčík. U lva, který je z kamene. Stál jsem u kámoše lva a poštěkával si, kde ten se tu vzal. Až člobrdice mi pověděla, že kámoš lev stráží památku obětem první světové války.

Po malém zastavení u kámoše lva se daly mé tlapky do pohybu. Nesly mne silničkou doprava. Kam, to jsem netušil. Tlapkal jsem kolem malého parčíku, protlapkal jsem kolem restaurace. Tlapkal jsem silničkou mezi krásnými domky, obtlapkal jsem křížek, když jsem po své levé tlapce zmerčil krásný pomník. Dotlapkal jsem k pomníku obětem druhé světové války. Pomníku, který je pro Podbrdsko ták netypický.

S pomníkem v merku a s křížkem za chvostem, pokračoval jsem silničkou dál. Minul jsem čerpací stanici, když jsem po pravé tlapce zmerčil krásnou malbu na domě. Merčil jsem dům větší než velký, se spoustou okének a velikou zdí. Merčil jsem malbu ták krásnou a na ták nezvyklém místě. Merčil jsem malbu, která mi nedovolila se zastavit.

Merčil jsem malbu a v kebuli se mi honila spousta myšlenek. Přemýšlel jsem nad tím, co malba znamená. Přemýšlel jsem nad tím, kdo malbu asi maloval. Přemýšlel jsem nad malbou a tlapky mne nesly stále kupředu. Jak jsem tak tlapkal, malba byla blíže a blíže. Najednou jsem stál pod malbou, hodil jsem očadlem doprava a zmerčil jsem něco, co jsem nečekal. Po mé pravé tlapce, jen mrňousek od malby, zmerčil jsem stavbu větší než velkou. Zmerčil jsem stavbu se spoustou okének. Zmerčil jsem část stavby, která byla na malbě.

Jen co jsem stavbu zmerčil, malba nemalba, vyrazil jsem doprava. Protlapkal jsem mezi dvěma domky. Jen pár krůčků jsem utlapkal a stál jsem před mladými stromky. Stromky, za kterými stála stavba z malby. Stál jsem na místě, merčil jsem stavbu a až nyní mi doštěklo, co má malba znamenat. Až tady mi doštěklo, že malba na zdi není malba ledajaké stavby. Doštěklo mi, že na malbě na domě je namalována místní tvrz. Tvrz z druhé poloviny 16. století.

Stál jsem před tvrzí starší než starou. Pod fousky jsem si poštěkával, co by mi asi tvrz pověděla, kdyby mohla mluvit. Stál jsem před tvrzí, porovnával jsem jí s malbou, když se mé tlapky daly do pohybu a nesly mne úzkou silničkou doleva. Protlapkal jsem kolem zdi, protlapkal jsem kolem křídla tvrze. Jen pár krůčků jsem utlapkal, když jsem se ocitl na nádvoří. Malém nádvoří pradávné tvrze.

Stál jsem na nádvoří a valil očadla. Po levé tlapce jsem měl zrekonstruovanou tvrz, před sebou jsem měl tvrz, která se ještě opravuje. Před zrekonstruovanou tvrzí zmerčil jsem něco, co patří do dob dávno minulých. Zmerčil jsem stroj, na kterém se kdysi dávno zpracovávalo obilí. Stroj, který znám jen jako ozdobu zahrad kamenných chaloupek.

Jak jsem tak stál před tvrzí, kebulí mi prolétla myšlenka, jak by bylo krásné, moci se do tvrze podívat. K mému velkému překvapení se mi to i povedlo. Při krátké návštěvě tvrze jsem si prohlédnul obrovské místnosti i zvláštní výtah na zrní. Prohlédl jsem si výstavu fotografií, jak tvrz kdysi dávno vypadala, jak tvrz vypadala před rekonstrukcí i jak rekonstrukce tvrze probíhala. Dozvěděl jsem spoustu informací o historii tvrze i o tom, jak se povedlo tvrz zachránit. Dozvěděl jsem se také, že se v tvrzi bude konat spousta akcí a dokonce tu bude i výstava. Čeho, to vám neštěknu. Nějaká překvapení si zatím nechám pro sebe. Ale až bude vše připravené, až si výstavu budete moci prohlédnout, určitě vám o tom štěknu. Stejně jako o místních akcích.

Když jsem měl tvrz v merku, když jsem vytlapkal ven na nádvoří, navětřil jsem vůni vodičky. V mžiku jsem měl famfrňák nasměrovaný k obloze a větřil jsem, odkud super bájo vůně přichází. Jen co jsem měl vůni ve famfrňáku, kopnul jsem do vrtule a svištěl rychleji než rychle k vodičce. Sesvištěl jsem ze schodů přímo naproti nádvoří. Prosvištěl jsem kolem tvrze doprava, prosvištěl jsem kolem stromu. Jen pár rychlých kroků mi stačilo k tomu, abych dosvištěl k rybníčku. Už jen pár dlouhých skoků mi stačilo skočit a byl bych ve vodičce. Užuž jsem se chystal skočit, když jsem uslyšel člobrdici, jak volá mé jméno.

Ani nevíte, jak nerad jsem se těsně před rybníkem otočil a svištěl zpátky k člobrdici. Jen co jsem byl u člobrdice, otočil jsem se a chystal se zpátky k vodičce. Jenže to mi člobrdice nedovolila. Pověděla mi, že jsem u místního koupaliště, kde mám jako psík koupání zakázané. To se ví, chvilku jsem byl smutný. Rychle mi však doštěklo, že je to tak možná lepší. Vždyť já se mohu koupat na tolika místech, kam by člobrdové nevlezli. Mám spoustu rybníků jen pro sebe. Tak o jedno koupání méně mne nerozhodí.

Do vodičky jsem sice nesměl, ale to mi nezabránilo v průzkumu rybníčku. Vydal jsem se po souši kolem vodičky a míjel lavičku za lavičkou. Merčil jsem krásný rybníček, merčil malý ráj na zemi. Co chvilku jsem měl v merku rybníček i tvrz, co chvilku si mohla člobrdice posedět na lavičce.

Tlapky mne pronesly kolem rybníčku. Když jsem byl zpátky v místech, kde jsem se vydal kolem rybníčku, zmerčil jsem pěšinku vedoucí dál pod vysoké stromy. Jen pár krůčků jsem utlapkal a ocitl jsem se u vagónu. Nebyl to však obyčejný vagón. Byl to vagón s restaurací Vagón. Co však bylo ještě zvláštnější, podle cedule na vagónu se člobrdice dočetla, že jsem v zemi krále Miroslava.

Kde jsem zakopnul o bludný kámen, to vám neštěknu. Co vám však štěknout mohu je, že v zemi krále Miroslava je ták krásně. Všude jen stín, prima bašta a jedna sviští prolézačka vedle druhé.

Protlapkal jsem zemí krále Miroslava, protlapkal jsem za závoru. Jen pár krůčku ve stínu vysokých stromů jsem utlapkal, když jsem uslyšel beknutí. A za beknutím další beknutí. V mžiku jsem svištěl s větrem o závod kupředu a byl jsem moc zvědav, kam mne tlapky zanesou.

Svištěl jsem rychleji než rychle ve stínu vysokých stromů. Svištěl jsem ták rychle, až mi ušadla plápolala na kebuli. Svištěl jsem ták rychle, až se mi za tlapkami prášilo. Svištěl jsem ták rychle, že než jsem se nadál, dosvištěl jsem k silnici. A za silnicí, to bylo něco. Přímo přede mnou, jen pár krůčků ode mne, byla ohrada. Ohrada, ve které se páslo stádečko oveček.

To se ví, neotálel jsem dlouho. Rozhlédl jsem se vlevo i vpravo, a když jsem zmerčil, že nic nejede, přesvištěl jsem silnici. Zatavil jsem se u oveček na kus štěku a vyzvídal, jaká krásná hvožďanská místa jsem ještě neobjevil.

Když jsem věděl kudy kam, když jsem se s ovečkami rozloučil, vracel jsem zpátky do centra obce. Hned naproti ovečkám prohlédl jsem si bývalý mlýn, který se co nevidět promění. Protlapkal jsem kolem benzínky a pomníku, dotlapkal jsem ke křížku. U křížku jsem odbočil doprava, protlapkal jsem kolem chaloupky a než jsem se nadál, byl jsem před kostelem sv. Prokopa a Navštívení Panny Marie.

Stál jsem před kostelem a přemýšlel, jak jej prozkoumat. Od kostela mne dělila krásná vrata a já tušil, že se za nimi skrývá hřbitov. A byť jsem nikde nezmerčil ceduli, že chlupáči na hřbitov nesmějí, moc se mi tam nechtělo. Vždyť co není zakázané, nemusí být povolené. Na další průzkum jsem proto vyslal člobrdici. Sám jsem ulehl ve stínu vysoké lípy, hvožďanského památného stromu, pod vysoký kříž a trpělivě čekal, s čím se člobrdice vrátí.

Nečekal jsem dlouho. Sotva jsem si stačil odpočinout, už byla člobrdice zpět. Povídala mi, že za bránou je opravdu hřbitov. Hřbitov se spoustou hrobů. Hrobů, kde jsou k vidění hroby starší než staré. Hroby krásně upravené a se spoustou vzpomínek.

Nejen hroby u kostela člobrdice našla. Našla zvoničku, prohlédla si krásná skládaná okna. Prošla se po novém žulovém chodníčku a než se nadála, stála prý před bránou. Bránou, která vede do neznáma. Bránu raději nechala bránou a vydala se kolem kostela k bráně, kterou na hřbitov vešla.

Jen co jsem měl člobrdici po boku, jen co jsem věděl, co se za vysokou zdí skrývá, vydal jsem uličkou naproti schodům ke kostelu dál, do centra obce. Protlapkal jsem kolem krásných domů, protlapkal jsem k poště. Kolem pošty jsem se vydal doprava a než jsem se nadál, stál jsem před školou.

Když jsem měl školu v merku, vypravil jsem se kupředu, přímo za famfrňákem. Minul jsem krásné sviští hřiště po levé tlapce, minul jsem školku po pravé tlapce. Štěknul jsem na pozdrav skupince žáků, která něco počítala a u toho svištěla. To vám štěknu kamarádi, já když svištím, tak nepočítám. A když počítám, tak nemohu svištět. Ale svišti z místní školy umí obojí. A dokonce i na čas. A ještě se při tom stíhají smát. Asi to budu muset prubnout také, když je to taková legranda.

Se školáky za chvostem vyrazil jsem dál. Dotlapkal jsem na velkou křižovatku, kde jsem se dal doprava. Protlapkal jsem kolem několika domků, když jsem po levé tlapce zmerčil cestu. Zabočil jsem doleva a než jsem se nadál, dotlapkal jsem ke křížku. Ke křížku na dalším rozcestí, křížku, o který se místní člobrdové ták krásně starají. Vždyť málokdy se vidí, aby byly u křížku květiny a rozkvetlé keře. A tady? Tady mají obojí.

Zabočil jsem doleva, protlapkal jsem kolem křížku. První silničkou jsem se vydal doleva a šel hledat kozy. Kámošky ovečky mi totiž vybékaly, že se této uličce říká Kozí. A když je Kozí, to by bylo, aby v ní kozy nebyly.

Tlapkal jsem úzkou uličkou. Po levé tlapce zahradu, po pravé tlapce pole. Jen pár kroků jsem utlapkal a už jsem tlapkal mezi domky. Co domky. Já jsem tlapkal mezi chaloupkami. Chaloupkami, která byla jedna hezčí než druhá.

Tlapkal jsem úzkou uličkou, chaloupka střídala chaloupku. Dotlapkal jsem k chaloupce, u které bydlí kámošky slepičky. Zeptal jsem se, kde tu bydlí kámošky kozy. A víte, co na to slepičky? Ty se ták rozkdákaly, kohout se rozkokrhal a já začínal mít tušení, že kozy nenajdu.

Tlapkal jsem z mírného kopečka, prohlížel si chaloupky. Protlapkal jsem kolem kapličky a najednou jsem byl opět u obecního úřadu. Protlapkal jsem obcí Hvožďany, ani jsem nemrkl. Poznal jsem ovečky, poznal jsem slepičky, zmerčil jsem kohouta. Jen ty kozy nikde.

Stál jsem před úřadem, když mi štěklo, že silnicí po pravé tlapce jsem ještě netlapkal. Co když jsem se spletl a kozy budou tam? Vydal jsem se kupředu, prosvištěl jsem mezi domky a doufal, že kozy najdu. Svištěl jsem do mírného kopečka, když domky po mé pravé tlapce skončily. Za domky, za vysokým plotem, z výšky vyšší než vysoké, koukal na mne obrovský šnek. To vám štěknu kamarádi, já se ták lekl, až jsem se posadil.

Seděl jsem na cestě, merčil jsem šneka. A šnek merčil mne. Ani se nepohnul. Netrvalo dlouho a vrátil se mi kousek odvahy. Postavil jsem se a šnek se stále nehýbal. Ani očadlem nepohnul. Dal jsem se do pomalého kroku. Dělal jsem kroky delší než dlouhé a pomalejší než pomalé. Pomalounku jsem se ke šnekovi blížil. Jen dva tři krůčky mi chyběly a byl bych u šneka. Přikrčil jsem se, zvedl jsem tlapku a šnek se stále ani nepohnul. Udělal jsem další dlouhý krok a šnek se stále nehnul. V tu chvíli mi to doštěklo. Za plotem vyšším než vysokým bylo hřiště. Hřiště, kde obrovský šnek je prolézačkou pro sviště. A prolézačky, ty přeci nechodí.

Jen co mi štěklo, kde jsem, chvost se mi rozvrtěl rychleji než rychle. V mžiku jsem stál na všech čtyřech a koukal kolem sebe. Merčil jsem dětské hřiště, merčil jsem hřiště na tenis a fotbal. Za tenisovým hřištěm zmerčil jsem venkovní posilovnu. Jen tu kozu jsem stále nezmerčil.

Nyní jsem měl v merku celé Hvožďany. Obec krásnější než krásnou. Měl jsem v merku obec, kde nejen že jsou potraviny a pošta. Je tu dokonce i restaurace a parádní hřiště pro sviště i člobrdy. V jedné malé obci s bohatou historií je vše, co jeden potřebuje. A nebude dlouho trvat a budou tu i výstavy a velké společenské akce. Jen ty kozy jsem ve Hvožďanech nenašel.

Obec Hvožďany naleznete zde: https://mapy.cz/s/ducasapoba

Dětské hřiště naleznete zde: https://mapy.cz/s/retosuguno

Obecní úřad naleznete zde: https://mapy.cz/s/guzahorenu

Kozí ulici naleznete zde: https://mapy.cz/s/nunucajube

Kostel sv. Prokopa a Navštívení Panny Marie naleznete zde: https://mapy.cz/s/goluzoneze

Hřbitov naleznete zde: https://mapy.cz/s/pejajudaho

Pomník obětem 1. světové války naleznete zde: https://mapy.cz/s/lofaraduba

Pomník obětem 2. světové války naleznete zde: https://mapy.cz/s/dumovugalu

Tvrz naleznete zde: https://mapy.cz/s/gefeluhumu

Kříž u pomníku naleznete zde: https://mapy.cz/s/nuhumumezu

Kříž za Kozí uličkou naleznete zde:  https://mapy.cz/s/mezonubana

Parčík naleznete zde: https://mapy.cz/s/pocecaroha

Mlýn naleznete zde: https://mapy.cz/s/jojefoboku

Vagón naleznete zde: https://mapy.cz/s/kemetanole

Tip na ubytování

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, podívejte se na web https://www.e-pobyty.cz/ a vyberte si ubytování dle vašich požadavků.