Naučná stezka Zlaté psí hory

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.7438097N, 14.3379622E

Naučnou stezku Zlaté Psí hory naleznete zde: https://mapy.cz/s/povulazasa

Dnes vám štěknu o naučné stezce, kterou jsem objevil při svých toulkách v blízkosti vodní nádrže Slapy. Naučná stezka se jmenuje Zlaté Psí hory a přibližuje jedno z největších známých ložisek zlata v Evropě.  Stezka vypráví mnoho historii dolování zlata a geologickým složením ložiska.

Tlapkal jsem nádherným hlubokým lesem. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké buky. Pod vysokými buky merčil jsem spoustu květin a keřů. Merčil jsem spoustu kámošů hmyzáků jak opylovávají místní květy. Do vší krásy místa ještě pěli ptáčci své nejkrásnější písně a já si připadal jako v pohádce.

Tlapkal jsem měkoučkou lesní cestou z mírného kopečka. Minul jsem směrovku k rozhledně a pokračoval dál, zvědav, kam mne tlapky zanesou. Co chvilku jsem narazil na naučnou ceduli, co chvilku jsem se pokochal výhledem do dálky.

Cesta mi šla krásně od tlapek a já si pod fousky poštěkával, jak je tu krásně. Čím déle jsem tlapkal, tím více informací jsem nesl ve své kebuli. Už jsem si myslel, že se mi do kebule nic víc nevejde, když mne tlapky zanesly do míst, kde se měkoučká lesní cesta změnila v pěšinu. Pěšinu širokou v prudkém srázu.

Tlapkal jsem po pěšině a dával velký pozor, kam šlapu. Co chvilku jsem přehupsnul padlý strom, co chvilku jsem se prodíral větvemi. V místě, kde se z prudkého svahu stala rovinka, přidal se k pěšině potůček, který příjemně zurčel.

Tlapkal jsem pěšinou z mírného kopečka, co chvilku jsem se zasvištěl svlažit do potůčku. Nejednou se pěšina změnila v pěšinku. Nejednou jsem tlapkal úzkou pěšinkou v kopřivách vyšších než vysokých a nevěděl jsem kam tlapkám. Tlapkal stále kupředu, protlapkal jsem mezi chatkami a než jsem se nadál, byl jsem u mluvícího domu, který mne zval dál.

Dotlapkal jsem k dolu Josef, k dolu, kde je malé muzeum. Dokonce i do štoly se tu dá zajít, ale to je jen pro skupinku člobrdů a ještě po předchozí domluvě. A jelikož nejsem s člobrdicí skupinka a ani nejsem člobrda, protlapkal jsem kolem ukecaného domku a pokračoval dál, přímo za famfrňákem.

Cesta, po které jsem dosud tlapkal, se změnila. U mluvícího domku měkoučká lesní cesta skončila a nahradila jí cesta zpevněná. Jen pár kroků po zpevněné cestě jsem utlapkal a dotlapkal jsem k silnici. Přetlapkal jsem silnici a zjistil jsem, že už jsme na místě, kde jsem nedávno byl. Dotlapkal jsem na vyhlídkové místo, o kterém jsem vám štěkal nedávno.

Po malém odpočinku, po pokochání vyhlídkou, vrátil jsem se zpátky k ukecanému domku, zabočil jsem první pěšinkou doprava. Stlapkal jsem z několika málo schůdků, přesvištěl jsem potůček a pokračoval jsem dál, kupředu, přímo za famfrňákem, do pořádného kopce po kamenité cestě.

Tlapka míjela tlapku a mne se tlapkalo ták těžko, jako málokdy. Kameny mne tlačily do tlapek a celé mé já bylo ták unavené, že už se vidělo na kopečku. Minul jsem další naučnou ceduli a po době delší než dlouhé dotlapkal jsme na kopec. Kopec, na kterém rostl buk vedle buku.

Byl jsem zpátky v parádní bučině. Po krpálu nikde ani památky. Kamenitá cesta se změnila v měkoučkou lesní cestu a mne se opět tlapkalo, jedna radost. Protlapkal jsem několik zatáček a dotlapkal jsem k super bájo louži. Louži plné voňavého bahýnka. To vám štěknu, kamarádi, sotva jsem louži zmerčil, udělal jsem krok a už jsem se láznil. Jen to mlasklo. Spadl jsem do louže z výšky vyšší než vysoké a užíval si příjemný chlad.

Když se ke mne připojila člobrdice, nevěřila vlastním očím. Valila na mne očadla a tvářila se, že mne nezná. Proč, to je mi dodnes záhadou. Celé má já sice bylo hnědší než hnědé a ták krásně vonělo, ale kebuli, tu jsem si neláznil. Podle té mne poznat mohla.

Po krátkém láznění, po boku člobrdice vydal jsem se dál. Bučina se několikrát změnila v les smíšený. Ještě několikrát jsem přelézal a podlézal padlý strom. Než jsem se však nadál, byl jsem na začátku naučné stezky Zlaté Psí hory a přemýšlel kudy a kam dál. Byl jsem vylázněn, byl jsem odpočatý a dom se mi nechtělo.

Jak jsem tak přemýšlel kudy kam, štěklo mi, že bych mohl navštívit kámoše z TEPfactoru. Jenže dnes jsem byl s člobrdicí sám. A TEPfactor je hra pro více člobrdů a ideálně jednoho člobrdího náhradníka, který chlupáče jako jsem já, pohlídá na baru. Pro tentokrát z návštěvy u kamarádů sešlo. Ale pokud se vydáte v mých stopách a půjde vás více, TEPfactor  jako zpestření výletu vám mohu jen doporučit. Je to opravdu legranda na kterou nezapomenete.

Tip na ubytování a zážitek

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování či netradiční zážitek v blízkosti, zastavte se v TEPfactor Slapy. Nejen že si tu můžete zahrát hru na motivy pevnosti Boyard, ale také se tu můžete ubyvat v plážových domcích.