Naučná stezka profesora PhDr. Františka Drtiny

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.7459750N, 14.3816039E

Naučnou stezku Prof. PhDr. Františka Drtiny naleznete zde: https://mapy.cz/s/fatorojoma

Při mých toulkách kolem Slap, navštívil jsem i naučnou stezku Prof. PhDr. Františka Drtiny. Naučná stezka není dobře značená, proto v případě člobrdů doporučuji použít mapu. Najdou se však místa, kde je stezka tak dobře značená, že se dá na značení spolehnout.

Jen co jsem vyskočil z Kiáka, byl jsem k nezastavení. Stál jsem na malém parkovišťátku vedle úzké silničky a přemýšlel kudy kam. Po pravé tlapce jsem měl kopeček porostlý stromy, po tlapce levé jsem měl parádní výhled na kopce a kopečky, na pastviny i hluboké lesy.

To se ví, nepřemýšlel jsem dlouho. Když jsem v dálce daleké, mezi spoustou kopečků, zmerčil stádo kravek, směr jsem měl jasný. Vydal jsem se po asfaltové cestě mezi kopečky. Netlapkal jsem dlouho a najednou jsem měl svět skoro jako na tlapce. Užíval jsem si výhledy, pozoroval kamarádky kravky a pomalu jsem tlapkal kupředu z mírného kopečka.

Chvilku jsem tlapkal ve stínu stromů, chvilku jsem si nechával zahřát kožíšek paprsky kamaráda Puňti, který na mne z oblohy dohlížel. Míjel jsem třešně se zralými třešničkami, míjel jsem keře a spoustu dalších stromků. Netlapkal jsem dlouho, když jsem jen mrňousek před sebou zmerčil kámoše koně.

Jen co jsem kámoše koně zmerčil, kopnul jsem do vrtule a svištěl jsem na kus štěku. Vyzvěděl jsem novinky, vyzvěděl jsem kudy dál. Když jsem věděl vše, co jsem vědět potřeboval, protlapkal jsem zatáčkou a v mžiku jsem dotlapkal do vesničky Hněvšín, odkud prof. Drtina pocházel.

Na začátku obce, za dlouhou zatáčkou, po mé levé tlapce, zmerčil jsem boží muka. Krásná boží muka, jako se vidí málokde. Vysoký, krásně tesaný kámen s křížkem mne natolik zaujal, že jsem se u něj musel zastavit.

Když jsem měl boží muka v merku, vydal jsem se dál. Protlapkal jsem zatáčkou, když jsem si všimnul žluté šipky, která ukazuje na měkoučkou polní cestu. V mžiku jsem měl směr jasný, zabočil jsem doprava.

Jen co se mé tlapky dotkly polní cesty, měl jsem radost větší než velkou. Protlapkal jsem kolem domu a ocitl se mezi pastvinami, na kterých se pásli mí kámoši koně. A že jich tu bylo, no jéje.

Tlapkal jsem mezi pastvinami, kochal jsem se výhledy. Merčil jsem kopce a kopečky, merčil jsem louky a pastviny. Jen chvilku jsem si užíval výhledů, jen chvilku jsem tlapkal mezi pastvinami, když jsem dotlapkal na začátek lesa. Protlapkal jsem kolem závory a najednou jsem stál u jedné z tabulí na naučné stezce.

Když jsem měl tabuli v merku, vydal jsem se do hlubokého lesa. Tlapkal jsem měkoučkou lesní cestou chvilku po rovince, dlouho z pořádného kopečka. Tlapky mne nesly krásným hlubokým lesem. Co chvilku jsem zmerčil borůvčí, co chvilku jsem zmerčil kapradí. Než jsem se nadál,  dotlapkal jsem k potůčku.

Jen co jsem potůček zmerčil, skočil jsem pár dlouhých skoků a najedenou jsem se chladil ve vodičce. To vám byla, kamarádi, paráda. Počkal jsem, až ke mne dorazí člobrdice a vydal jsem se lesní cestou dál, hledajíc další chytré cedule.

Jen pár kroků jsem utlapkal, ještě mi ani kožíšek neuschnul, když jsem dotlapkal k brodu. Několika dlouhými kroky jsem jej přetlapkal a pokračoval jsem dál, do hustého lesa. Dotlapkal jsem k další chytré ceduli, když jsem zjistil, že nemám člobrdici. Rozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil jsem, že člobrdice má problém zdolat brod. To vám štěknu, kamarádi, takový potůček a člobrdice nevěděla jak na něj.

Po době delší než dlouhé, rozhodla se člobrdice pro dlouhý skok a v mžiku byla u mne. Po boku člobrdice dotlapkal jsem k chytré ceduli, nechal si jí přečíst a pokračoval jsem dál, úzkou lesní cestou do krátkého kopečka.

Jen pár kroků jsem utlapkal, když se kopec změnil v rovinku. Jen co přišla rovinka, nevěřil jsem vlastním očadlům. Přímo přede mnou, všude, kam očadlo dohlédlo, ležely popadané stromy. Kde neležely popadané stromy, ležely větve. To vám štěknu, kamarádi, tady se vítr posledních dní také vyřádil.

Opatrněji než opatrně přetlapkal jsem popadané stromy. Za posledním padlým stromem zmerčil jsem další chytrou tabuli. Chytrou tabuli, na které byla spousta informací o řádu křížovníků s červenou hvězdou.  Dotlapkal jsem do míst, kde jsem našel poslední tabuli z naučné stezky. Člobrdice říkala, že naučná stezka ještě pokračuje, ale já už další chytré cedule z této naučné stezky nenašel.

S kebulí plnou myšlenek jsem se vracel zpátky ke kámošovi Kiákovi. Byl jsem příjemně unavený, protažený a opět o něco chytřejší. Poštěkával jsem si pod fousky, jak moc krásnou přírodu jsem prozkoumal a kolik překážek jsem zdolal. K mému překvapení mi člobrdice pověděla, že tento terén je dobrá rozcvička na TEPfaktor. Tam prý také jeden neví, co ho čeká a nemine. Úkoly prý v TEPfaktoru nejsou snadné, ale radost z jejich zdolání, ta je prý veliká. A pokud chcete zjistit, jak moc veliká radost ze zdolání je, zastavte se u mých kámošů z TEPfaktoru. Budou mít určitě velkou radost a vy bájo zážitek.

Tip na ubytování a zážitek

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování či netradiční zážitek v blízkosti, zastavte se v TEPfactor Slapy. Nejen že si tu můžete zahrát hru na motivy pevnosti Boyard, ale také se tu můžete ubyvat v plážových domcích.