Naučná stezka Vymyšlenská pěšina

 

Po několikadenních toulkách Podbrdskem vás zavedu do Chotilska, které najdete jen co by pro kostičku doběhl od vodní nádrže Slapy. Objevil jsem tu spoustu nádherných míst a chvílemi si šlapal na jazyk. Ale stálo to za to.  Už nyní se těším, až se sem opět vrátím a třeba i na delší dobu.

Dnes vás zavedu na naučnou stezku Vymyšlenská pěšina, která mi přiblížila, který z mých kámošů v místních lesích bydlí, jaké stromy tu rostou a jaké rostliny tu opylovávají mí místní kámoši hmyzáci.

Jen co jsem vyskočil z Kiáka, byl jsem k nezastavení. Na obloze zářil kamarád Puňťa a po mráčcích nebylo ani památky. Co chvilku teplý den osvěžil jemný větříček. Než jsem se nadál, byl jsem v lese, ve stínu majestátních buků. A tehdy začalo to pravé dobrodrůžo.

Tlapkal jsem ve stínu majestátních buků po zpevněné lesní cestě. Do kroku mi pěli ty nejkrásnější písně kamarádi ptáčci, les krásně voněl a já byl rád, že jsem v tomto teplém dni na výlet vyrazil. Dotlapkal jsem na rozcestí, kde jsem zmerčil první naučnou tabuli. V tu chvilku jsem věděl, kudy kam. Cíl byl jasný. Rozhodl jsem se, že se vydám načerpat nové vědomosti z místní naučné stezky.

Stál jsem u naučné tabule a poslouchal člobrdici jak mi předčítá. Povídala mi něco o místních stromcích a o tom, jaké mají plody. Po krátkém informativním zastavení jsem se vydal po zpevněné cestě dál, přímo za famfrňákem. Prosvištěl jsem kolem balvanu a než jsem se nadál, byl jsem v lese hlubším než hlubokém. Dotlapkal jsem do lesa, kde statný buk střídá mladý buk. Byl jsem v lese, který hrál všemi barvami zelené.

Jen pár kroků jsem utlapkal, když famfrňák zaznamenal svěží vůni vodičky. V tu chvíli jsem kopnul do vrtule a svištěl kupředu, rychleji než rychle. Minul jsem ceduli označující přírodní rezervaci, když se po mé levé tlapce začal zvedat kopeček. Čím větší kopeček po levé tlapce jsem měl, tím jsem měl po pravé tlapce větší sráz. Svištěl jsem po cestě mezi kopcem a srázem, když jsem po levé tlapce zmerčil pěšinku. Pěšinku sotva znatelnou, která vedla na vrcholek kopce.

To se ví, vydal jsem se na průzkum. Než se člobrdice stihla nadechnout, už jsem svištěl do kopečka. Míjel jsem buky, míjel jsem jehličnany. Najednou, zničehonic, hluboký les, kterým jsem dosud svištěl, skončil a já koukal do dálky daleké. Merčil jsem lesy, merčil jsem louky. Merčil jsem tolik kopečků, až jsem nevěřil vlastním očadlům. Když jsem měl výhled do dálky v merku, hodil jsem očadlem pod sebe a zmerčil jsem něco, co jsem ták rád viděl. Přímo pode mnou, v hloubce hlubší než hluboké, zmerčil jsem vodičku. Co vodičku, zmerčil jsem spoustu vodičky. Zmerčil jsem řeku Vltavu, jak se kroutí mezi místními kopci a dělá místní přírodu krásnější než krásnou.

Když jsem měl výhled v merku, když jsem byl nabažen zvuku zurčící vodičky, vrátil jsem se zpátky na zpevněnou lesní cestu a pokračoval dál, z mírného kopečka, přímo za famfrňákem. Netlapkal jsem dlouho a po své levé tlapce zmerčil jsem další ceduli.

Dotlapkal jsem k ceduli, na které byl obrázek jednoho mého lesního kámoše vedle druhého. Zmerčil jsem srnku, zmerčil jsem zajocha. Zmerčil jsem i kámošku lišku. Dokonce jsem zmerčil i tchoře, který tu prý také někde bydlí. Co je na tom pravdy, to vám ovšem neštěknu. Žádného tchoře jsem cestou nezmerčil. Ba ani nenavětřil. To však neznamená, že tu kámoš tchoř opravdu nebydlí. Vždyť v místním hustém lese musí být v takovém bezpečí, že nemá potřebu zamořovat okolí.

Jen co jsem měl v merku další naučnou tabuli, vydal jsem se dál. Tlapkal jsem z mírného kopečka až do míst, kde jsem po své levé tlapce zmerčil měkoučkou lesní cestu. Tady jsem opustil cestu zpevněnou a tlapkal hlubokým lesem po měkoučké lesní cestě.

Netlapkal jsem dlouho, jen pár kroků jsem utlapkal, když jsem dotlapkal k další naučné ceduli. Tentokráte byla pokreslená spoustou klád a nástrojů. Dotlapkal jsem k ceduli, která mi pověděla o místním vorařství.

Když jsem měl ceduli v merku, vydal jsem se do hlubokého lesa. Tlapkal jsem po měkoučké lesní cestě, užíval si zpěv kamarádů ptáčků a vůni lesa, když jsem po své pravé tlapce zmerčil pařez porostlý mechem a v něm něco, co bych v hlubokém lese nečekal. Uprostřed pařezu byla zaseknutá sekerka starší než stará. Objevil jsem sekerku, které chybělo topůrko, a byla celá zkorodovaná. Jak ta se do pařezu dostala, to mi kebule nebrala.

Prohlížel jsem si pařez ze všech stran. Když jsem měl v merku každičký jeho detail, vrátil jsem se zpátky na cestu. Jen pár kroků jsem utlapkal a dotlapkal jsem k další ceduli. Dotlapkal jsem k poslední ceduli na naučné stezce Vymyšlenská pěšinka.

To vám štěknu, kamarádi, tahle naučná stezka stála za to. Je vidět, že je stezka starší než stará. I přesto jsou na ní zajímavé a aktuální informace. Navíc vede přírodou krásnější než krásnou a tulákům, kteří mají bystrá očadla, neuniknou ani místní výhledy.

Naučná stezka Vymyšlenská pěšinka není dlouhá a ani terén není náročný. Čtyři kilometry, které stezka měří, jsem zvládl jako nic. I když mi chvilkami bylo takové teplo, že jsem měl jazyk u kotníků. Jen co jsem se osvěžil, měl jsem energie na rozdávání. Stejně jako člobrdice.

Pokud byste na tom byli s přebytkem energie stejně jako já s člobrdicí, zjistil jsem, že jen mrňousek od naučné stezky je místo tajemnější než tajemné. Místo, které připraví o spoustu energie každého, byť i dobře trénovaného člobrdu. Ptáte se, co že je to za místo? No přeci místní TEPfaktor. Hra inspirovaná Pevností Boyard. Člobrdové tu nechají zbytky sil, které jsou po této procházce opravdu velké. A chlupáči jako já, ti si tu užijí spoustu zábavy u baru pod přístřeškem. Odpočinou si a mohou si dát prima baštu.  A kdo ví, třeba se jim dostane takového vydrbání, jako se dostalo mne, když jsem se sem vrátil s celou svojí smečkou. Ale o tom v dalším příběhu.

 

Tip na ubytování a zážitek

 

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování či netradiční zážitek v blízkosti, zastavte se v TEPfactor Slapy. Nejen že si tu můžete zahrát hru na motivy pevnosti Boyard, ale také se tu můžete ubyvat v plážových domcích.