Pozdyně

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5191861N, 13.7790300E

Obec Pozdyně naleznete zde: https://mapy.cz/s/dozemuzoku

Dnes vás zavedu do malebné vísky Pozdyně, kterou jsem objevil při svých toulkách Třemšínskem. To vám štěknu, kamarádi, kdybych tuto krásnou vísku s milými člobrdy našel v jižních Čechách, nebyl bych tak překvapen. Ale pro Podbrdsko je víska Pozdyně opravdu netypická.

Byl krásný, skoro letní, den. Na obloze zářil kamarád Puňťa a co chvilku fouknul větříček. Ptáčci ták krásně zpívali, že by byla škoda sedět doma. Přemluvil jsem proto člobrdici k výletu. Moc času jsem na výlet neměl, tak jsem vybral jako dnešní cíl malou vísku na konci světa, ze které je to do mých oblíbených Brd jen co by pro kostičku dosvištěl. A dobře jsem udělal.

Jen co jsem vyskočil z Kiáka, byl jsem ve svém živlu. Stál jsem u autobusové zastávky a za mnou, jen pár krůčků přes louku, merčil jsem rybníček. Krásný malý rybníček ve stínu vysokých stromů, který mne ták sváděl ke koupání. Ale na koupání nebylo kdy. Jak moc dobře víte, když se toulám vískami a městy, toulám se se suchým kožíškem. A to jsem musel dodržet i v Pozdyni.

S rybníčkem v merku a pevně přesvědčen že až se budu ke Kiákovi vracet do rybníčku hupsnu, vydal jsem se do malebné vísky. Míjel jsem jednu krásnější chaloupku než druhou. Míjel jsem krásné kamenné chaloupky s malými dřevěnými okénky a zápražím. Míjel jsem vysoké stromy, které stíní ves. Tlapkal jsem malebnou obcí a připadal si jako někde, kde se čas zastavil. Vše tu mělo svůj řád, který vůbec nic nenarušovalo.

Tlapkal jsem úzkou silničku, která vede skrz obec. Kdykoli když jsem zmerčil boční uličku ani jsem nezaváhal a už jsem tlapkal po ní. V jedné boční uličce potkal jsem místní člobrdici. Ta mi pověděla tolik zajímavých věcí, že jsem nestačil bystřit smysly. Povídala mi o místní historii, povídala mi o místních domcích. Ukázala mi domek starší než starý a dokonce i domek stojící na bývalé tvrzi. Zjistil jsem, kde bývala kovárna, zmerčil jsem domek v obci nejstarší. Díky této milé člobrdici jsem zjistil, že domek s číslem popisným 1 není nejstarším domkem v obci, jak je zvykem.

Po boku své člobrdice a po boku místní člobrdice dotlapkal jsem nad obec. Užil jsem si parádní výhled do okolí. Merčil jsem pole a louky, merčil jsem rovinky i kopečky. Merčil jsem pole a louky, ale vísky či města, ty jsem nezmerčil. Merčil jsem jen krásnou přírodu.

Když jsem měl výhled v merku, za doprovodu člobrdic, vydal jsem se zpátky do Pozdyně. Protlapkal jsem kolem bývalé kovárny, zmerčil jsem starou hasičskou zbrojnici a než jsem se nadál, byl jsem u místního rybníčku. U rybníčku, který stíní vrby starší než staré a větší než velké. U rybníčku jsou tak velké vrby, které se jen tak nevidí.

U rybníčku se k mé malé skupince připojila další místní člobrdice. Ta mi pověděla věci. Zatím jsem se od místní člobrdice, kterou jsem potkal jako první, dozvěděl spoustu informací o části obce, kterou jsem po jejím boku protlapkal. Od této člobrdice jsem se dozvěděl spoustu informací o části obce, kam jsem ještě nedotlapkal.

Jen chvilku jsem stál se třemi člobrdicemi u rybníčku ve stínu vysokých vrb, když se s nimi má člobrdice rozloučila a já se mohl toulat dál.

Tlapkal jsem silničkou uprostřed obce, když jsem dotlapkal k vysokým lípám. A pod lípami, jen pár krůčků ode mne, zmerčil jsem něco, co bych ve středních Čechách nečekal. Kopnul jsem do vrtule a svištěl rychleji než rychle na místo, které mne ták překvapilo. Svištěl jsem ták rychle, až mi ušadla plápolala na kebuli. Svištěl jsem ták rychle, až se mi od tlapek prášilo. Svištěl jsem kupředu zvědavější než zvědavý.

Jen pár rychlých kroků jsem usvištěl, jen několik dlouhých skoků jsem skočil. Než jsem se nadál, stál jsem ve stínu vysokých lip a valil očadla. Přímo přede mnou, pod vysokými lípami, nad několika málo schůdky, stála v celé své kráse pohádkovější než pohádková kaplička.

Stál jsem u kapličky a valil očadla. Prohlížel jsem si každý její detail. Prohlížel jsem si modrou barvu, kterou se kaplička pyšní a pod fousky si poštěkával, že byť je to pro kapličku barva nezvyklá, této kapličce sluší. Prohlížel jsem si naducané tvary kapličky.

Když jsem měl nádhernou kapličku v merku, když jsem se od její krásy mohl konečně odtrhnout, vydal jsem se doleva. Od místních člobrdic jsem věděl, že někde u kapličky, lehce pod kopečkem, ukrývá se místní hospůdka a potraviny. Hospůdka prý krásná a netypická. Hospůdka, která stojí za návštěvu.

Pomalu jsem tlapkal z kopečka a prohlížel si místní chaloupky. Chaloupky ták krásné a opečovávané. Tlapkal jsem z mírného kopečka a užíval si klidu této vísky. Užíval jsem si místa, kde se čas zastavil, když jsem po své levé tlapce zmerčil posezení pro člobrdy a po tlapce pravé místní hospůdku. Hospůdku, která otevírá až odpoledne.

Po krátké prohlídce, po zmerčení všeho co jsem zmerčit mohl, vrátil jsem se zpátky do obce. Než jsem se nadál, byl jsem opět u krásné kapličky. Odbočil jsem doleva a úzkou uličkou mezi chaloupkami dotlapkal až na konec obce, kde jsem si užil další parádní vyhlídku.

Když jsem měl další uličku v merku, vypravil jsem se zpátky na náves. U kapličky jsem opět zahnul doleva. Protlapkal jsem mezi chaloupkami, když se silnička rozšířila a přímo přede mnou, jen pár krůčků ode mne, zmerčil jsem na obrovských vratech hravé telátko. 

Jen co jsem telátko zmerčil, celé mé já se zastavilo. Jakpak by také ne, když telátka nepotkávám často. A na vratech vůbec ne. Jen chvilku jsem na telátko koukal a kebulí se mi honila myšlenka, co je to, co mi na místě neštymuje, když mi to štěklo. Štěklo mi, že telátko není živé, ale namalované.

S telátkem v merku vydal jsem se uličkou dál. Dotlapkal jsem k další chaloupce, když se silnička opět zúžila. V místě, kde se silnička zúžila, minul jsem poslední chaloupku. Za chaloupkou jsem zmerčil zemědělskou stavbu a za stavbou jen pole a louky.

Dotlapkal jsem na konec malebné vísky Pozdyně. Přes louku se mi naskytl parádní výhled do dálky daleké. Merčil jsem pole, merčil jsem louky. Dokonce i větrnou elektrárnu jsem zmerčil. Když jsem měl výhled v merku, doštěklo mi, že je na čase vyrazit zpátky ke kámošovi Kiákovi.

Ještě jednou jsem se mohl malebnou Pozdyní projít. Ještě jednou jsem si mohl prohlédnout všechny krásné místní chaloupky. Protlapkal jsem kolem rybníčku na návsi, protlapkal jsem pod vrbami a než jsem se nadál, byl jsem u Kiáka.

S odstupem větším než velkým, vzal jsem Kiáka obloukem. Tlapky mne neomylně nesly k místnímu rybníčku. Jen pár kroků jsem utlapkal, když jsem minul přístřešek. A od přístřešku, to už byl jen takový mrňousek, co mne od vodičky dělil.

To vám štěknu, kamarádi, jen co jsem dotlapkal rybníčku, hupsla do něj kámoška žabka. V tu chvilku mi doštěklo, že tu žije asi spousta mých obojživelných kámošů. Pořádnou koupačku jsem si rozmyslel a raději se vypravil po blízké silničce na kraj obce. Na kraj obce, která byla v roce 2017 vyhlášena jako Vesnice Středočeského kraje roku 2017.

Obec Pozdyně naleznete zde: https://mapy.cz/s/dozemuzoku

Kapličku naleznete zde: https://mapy.cz/s/hucefabego

Rybníček na návsi naleznete zde: https://mapy.cz/s/masegomupe

Rybníček s žabkou naleznete zde: https://mapy.cz/s/datutokofe

Kravku naleznete v těchto místech: https://mapy.cz/s/putonunenu

Bývalou kovárnu naleznete v těchto místech: https://mapy.cz/s/gujuperofa

Tip na ubytování

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, podívejte se na web https://www.e-pobyty.cz/ a vyberte si ubytování dle vašich požadavků.