Rožmitál pod Třemšínem

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6019553N, 13.8643006E

Město Rožmitál pod Třemšínem naleznete zde: https://mapy.cz/s/davatufofo

Dnes vás zavedu do mého oblíbeného městečka na Podbrdsku, do Rožmitálu pod Třemšínem. Vím, o tomto městečku už jsem toho naštěkal. Jenže pokaždé, když sem zavítám, objevím spoustu nových míst. Třeba jako při mém posledním zastavení. Věděli jste například, že mají v Rožmitále vodníka?

Jen co jsem vyskočil z Kiáka, byl jsem k nezastavení. Stál jsem na pro mne tak dobře známém parkovišti. Merčil jsem kostel Povýšení sv. Kříže jen mrňousek přede mnou, merčil jsem rozkvetlé pole, které svou barvou vábilo mou pozornost. Vždyť pole, na kterém roste něco růžovočerveného, to jsem ještě nezmerčil.

Jen co měla člobrdice posbírané věci nezbytné pro výletování, vyrazil jsem po jejím boku do víru města. Prohlédl jsem si kostel Povýšení sv. Kříže, člobrdice se zastavila u hrobu Jakuba Jana Ryby. Když jsme tradiční zastavení měli v merku, vypravil jsem se podél fary vstříc mému oblíbenému městečku.

Minul jsem sochu sv. Jana Nepomuckého, která stojí ve stínu vysokých stromů a vypadá, jako by chtěla mnohé vyprávět. Dotlapkal jsem k pomníku obětem první a druhé světové války a vypravil se úzkou silničkou doprava.

Větřil jsem vůni vodičky, větřil jsem vůni městečka. Než jsem se nadál, už jsem tlapkal po mostku přes říčku Skalici (Vlčavu), mou oblíbenou říčku, kterou tlapkám pozorovat do CHKO Brdy k Čertovu vřetenu. Tam se ták krásně kroutí, zatímco tady dodává místních chaloupkám příjemnou atmosféru.

Za mostkem jsem odbočil doleva a než jsem se nadál, byl jsem u Cvokařského muzea. Muzea, o kterém jsem vám nedávno štěkal. Tehdy mne k němu nasměrovali kámoši kačeři, ale tentokrát jsem k němu dotlapkal sám. Dovnitř jsem nevtlapkal, zato jsem se pozdravil s kámoškou kozou a kámošem Pašíkem. Prohlédl jsem si surikaty a pokračoval silničkou dále za famfrňákem.

Než jsem se nadál, chaloupky z dob dávno minulých jsem nechal za chvostem. Dokonce i domky nové jsem nechal za chvostem. Dotlapkal jsem do aleje Johanky z Rožmitálu. Aleje, kde majestátní lípa střídá majestátní lípu.

Tlapkal jsem alejí ve stínu majestátních lip. Co chvilku jsem smočil celé své já v Podzámeckém rybníku, co chvíli jsem se prosvištěl po místní louce. Cesta mi šla krásně od tlapek a než jsem se nadál, dosvištěl jsem k lípě Johanky z Rožmitálu. K lípě památné, která patří mezi chráněné památné stromy České republiky. Jako vždy jsem se u lípy na chvilku zastavil. Prohlédl jsem si lípu, prohlédl jsem si kříž. Prohlédl jsem si turistický přístřešek s nadějí, že najdu malovaný kamínek. Malovaný kamínek jsem sice nenašel, zato jsem zmerčil tajemnou cestu.

V mžiku jsem svištěl rychleji než rychle Hofmeisterovou ulicí. Za stavbou po pravé tlapce zmerčil jsem cestu. Měkoučkou cestu vedoucí do neznáma. V mžiku jsem nechal za chvostem mne ták známé cesty a vydal se na průzkum cesty nové, kterou mi ukázal projíždějící cyklista.

Svištěl jsem měkoučkou cestou mezi loukou a lesíkem. Jen pár krůčků jsem udělal, když jsem po levé tlapce zmerčil rybník. Malý rybníček Kuchyňka a za ním restauraci. Restauraci, ze které je parádní výhled na rybník.

S velkým sebezapřením jsem neokusil na svém kožíšku vodičku z rybníku a jako velký Frája jsem tlapkal měkoučkou cestou dál, zvědav, kam mne cesta zavede. Protlapkal jsem zatáčkou, poštěkal si s kámoškami ovečkami a než jsem se nadál, už jsem tlapkal mezi domky.

Jen pár krůčků mezi domky mi stačilo utlapkat a byl jsem u sádek. Přetlapkal jsem přes mostek a dotlapkal jsem k domku, který mi vzal vítr z tlapek. Stál jsem před domem krásnějším než krásným. Před domem, který kdyby mohl, určitě by mi povyprávěl spoustu zajímavých příběhů. Jenže domy nemluví. Dům jsem si jen prohlédl a pokračoval jsem dál, kupředu, přímo za famfrňákem, uličkou V Oboře, která se kroutila mezi domky staršími než starými.

Ulička V Oboře mne dovedla k malému parčíku s fontánou. Protlapkal jsem kolem fontány a než jsem se nadál, byl jsem u svého kámoše vojáka, který mne při našem prvním střetnutí ták vylekal. Ale od minule jsem chytřejší a dnes již vím, že jsme kámoši. Navíc vím, že byť má kámoš voják dlouhý plášť a zbraň v ruce, nikomu nechce ublížit. Stojí tu proto, aby všem tulákům a kolemjdoucím připomněl oběti světových válek. A že to dělá, jak nejlépe umí. Vždyť kámoš voják stojí na tom nejkrásnějším pomníku obětem světových válek, který jsem kdy vyčmuchal. Tenhle pomník určitě nikdo nemine. A ani bych se nedivil, že k němu tuláci zavítají pouze proto, aby ho viděli, protože za malé zastavení pomník opravdu stojí.

Od kámoše vojáka pokračoval jsem Palackého ulicí přímo za famfrňákem. Protlapkal jsem kolem kříže a první ulicí jsem se vydal doleva. To vám štěknu, kamarádi, tady začala má nejkrásnější část výletu.

Tlapkal jsem mezi domky, užíval si vůni města. Tlapka střídala tlapku, když mne cesta zavedla na lávku přes rybník. Pokochal jsem se vodičkou, užil jsem si její vůni. Než jsem se nadál, byl jsem na druhé straně lávky a po své pravé tlapce zmerčil vodníka. Seděl na ostrůvku v malé říčce a jen tak bafal ze své fajfčičky. A nebyl tam sám. Po svém boku měl i kamaráda vodníka. A vedle obou vodníků jsem zmerčil kámoše čápa.

Stál jsem na místě, pozoroval vodníky, když jsem jen mrňousek před sebou, za několika málo stromky, zmerčil krásný domek. Domek, který by mohl vyprávět. Takhle starých domků, to se moc nevidí. Co v domku kdysi dávno bývávalo, to vám neštěknu. Ale určitě ho neminete. Jeho vápennou omítku snadno poznáte. Září do dálky a upozorňuje na to, jak se kdysi dávno v Rožmitále pod Třemšínem bydlelo.

Od starého domku vypravil jsem se úzkou uličkou doleva. Tlapkal jsem Třebízského nábřežím. Po pravé tlapce jsem měl domky, po tlapce levé parčík a rybník Jez. To vám štěknu, kamarádi, byl jsem v místě a nevěděl kam dřív. Po pravé tlapce jsem měl domky starší než staré. Některé měly i vápennou fasádu a malá dřevěná okénka. Po levé tlapce jsem měl rybník, který přemlouval celé mé já ke koupeli. Jenže, copak jsem se mohl v rybníce vykoupat? Copak bych mohl uprostřed města svištět s mokrým kožíškem? Vždyť to se nedělá.

Raději jsem pozoroval domky po pravé tlapce a svištěl parčíkem. Než jsem se nadál, byl jsem opět na Palackého ulici a odbočoval doprava. Minul jsem fontánu, minul jsem historické domky. Zabočil jsem doleva a v mžiku jsem byl na kamenném mostě a prohlížel si Rožmitálské Benátky na Jalovém potoce.

Prohlédl jsem si Rožmitálské Benátky, prohlédl jsem si sochu sv. Václava i sv. Jana Nepomuckého. Protlapkal jsem kolem Podbrdského muzea a knihovny a v mžiku jsem byl před městským úřadem. Jen co jsem zmerčil úřad, hodil jsem očadlem doprava. Byl tam, stále na svém místě, krásný kostelík. Kostelík sv. Jana Nepomuckého. V tu chvíli mi doštěklo, že jsem tu správně. Jako vždy mne tlapky donesly na to nejlepší místo v celém Rožmitále.

Jen co jsem kostelík zmerčil, vydal jsem se rychleji než rychle kupředu. Zamával jsem chvostem na rozloučenou městskému úřadu, protlapkal jsem kolem kostela sv. Jana Nepomuckého a v mžiku jsem stál mezi domky staršími než starými. Tedy, abych vám pravdu štěkl, stál jsem hlavně před jedním domkem. Před domkem s číslem popisným 58.

Ptáte se, co je na domku s číslem popisným 58 tak zvláštního? Na domku samotném asi nic. Není nejkrásnějším domkem na náměstí, není dobově nejstarší. Zato tu točí zmrzlinu mňamóznější než mňamózní. Zmrzlinu, kterou kdo jednou ochutná, jinou chtít nebude. Točí tu zmrzlinu, o které vám mohu štěknout, že je to poklad celého Rožmitálu.

Po malé sladké pauze, po mňamózním osvěžení, vydal jsem se v toulkách dál. Hodil jsem očadlem po místním zámku, kde bylo tolik člobrdů, že se zámek člobrdici ani vyfotit nepovedlo. Protlapkal jsem kolem kaple v. Anny a jelikož jsem budil pozornost větší než obvykle, vydal jsem měkoučkou cestou přes parčík k Podzámeckému rybníku a zpátky ke kámošovi Kiákovi. Měl jsem toho tolik natlapkáno, měl jsem tolik zážitků, že už mne tlapky sotva nesly. Stejně jako vždy, když se do Rožmitálu vydám. Městečko to sice není velké, ale protlapkat všechna jeho krásná místa, prozkoumat všechna zákoutí a poštěkat s člobrdy a místními kámoši, to dá jednomu pořádně zabrat. Ale naštěstí to mám do Rožmitálu blízko a možností jej pořádně prozkoumat nespočet. Tak až sem opět zavítám, poštěkávám vám další příběh. A kdo ví, možná se tu potkáme. Vždyť tady už jsem skoro jako doma.

V Rožmitále pod Třemšínem najdete mnoho možností jak trávit volný čas. Nejdete tu mnoho restaurací, hotelů i penzionů. Najdete tu Podbrdské muzeum, kde se dozvíte o historii města Rožmitálu pod Třemšínem i to, jak se žilo na Podbrdsku. Dozvíte se v něm i o životě Jakuba Jana Ryby, skladatele České mše Vánoční. V Rožmitále pod Třemšínem najdete i cvokařské muzeum, které ve světě nemá obdoby. Zde se dozvíte mnoho zajímavých informací o dnes již zaniklém řemesle cvokařství. Ale kdo byl jednou v Rožmitále pod Třemšínem a neochutnal zmrzlinu z Rožmíku, město Rožmitál pod Třemšínem nikdy nepoznal. A to by byla škoda.

Město Rožmitál pod Třemšínem naleznete zde: https://mapy.cz/s/davatufofo

Kostel Povýšení sv. Kříže naleznete zde: https://mapy.cz/s/kalacebefa

Cvokařské muzeum naleznete zde: https://mapy.cz/s/nuvapebete

Podbrdské muzeum naleznete zde:  https://mapy.cz/s/mapenopavu

Podzámecký rybník naleznete zde: https://mapy.cz/s/keludurajo

Alej Johanky z Rožmitálu naleznete zde: https://mapy.cz/s/kopegufeva

Rybník Kuchyňka naleznete zde: https://mapy.cz/s/nopusetuzo

Kostel sv. Jana Nepomuckého naleznete zde: https://mapy.cz/s/nopusetuzo

Pomník obětem světových válek naleznete zde: https://mapy.cz/s/hugafejeto

Tip na ubytování

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, podívejte se na web https://www.e-pobyty.cz/ a vyberte si ubytování dle vašich požadavků.