Vacíkov

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5440439N, 13.8378169E

Obec Vacíkov naleznete zde: https://mapy.cz/s/pebugodovo

Dnes vás zavedu do vesničky Vacíkov, krásné vísky, která je ideální pro vstup do chráněné krajinné oblasti Brdy i přírodního parku Třemšín.

Když jsem vyskočil z Kiáka, nestačil jsem valit očadla. Přímo přede mnou byla hlavní silnice, ale za mnou, to byla paráda. Jen pár krůčků od Kiáka zmerčil jsem pomník obětem světových válek. Jen mrňousek od pomníku, po mé pravé tlapce, zmerčil jsem kapli větší než velkou. Zmerčil jsem krásnou kapli stojící ve stínu vysokých stromů. Jen co jsem kapli zmerčil doštěklo mi, že mne čeká průzkum další krásné vesničky.

Od pomníku jsem se vydal doprava. Tlapkal jsem podél hlavní silnice po boku člobrdice. Merčil jsem domy velké i malé, merčil chaloupky i moderní stavby. Tlapka míjela tlapku a než jsem se nadál přetlapkal jsem mostek a dotlapkal jsem k ohradě s kámoškami kravkami a kámošem koněm.

Jen co jsem kámoše zmerčil, pozdravil jsem je a počkal, až přijdou blíž. Těšil jsem se na pořádný kus štěku s kámoši většími než velkými. Netrvalo dlouho a kámoši byli u plotu. Pozdravili jsme se, já jsem vyzvěděl kudy tudy výletit a kde najdu místa krásnější než krásná, která bych neměl minout. Po krátkém štěku jsem kámošům zamával na pozdrav a vydal se toulat dál.

Minul jsem chaloupku na druhé straně silnice, protlapkal jsem zatáčkou. Minul jsem další chaloupku po levé tlapce a dorazil k místní hospůdce. To vám štěknu, kamarádi, jak já jsem se do hospůdky těšil. Prý tu bydlí člobrdice od mých nových kámošů. Dokonce prý vaří takové dobroty, že se sem sjíždí člobrdové z okolí. A abych vám pravdu štěkl, ani se nedivím. Baštu jsem tu sice neochutnal, ale posezení tu mají výborné.

S místní hospůdkou v merku vydal jsem se dál. Vrátil jsem se do vísky, protlapkal jsem kolem chaloupek, které jsem měl cestou k hospůdce po levé tlapce. Zamával jsem chvostem mým novým kámošům na pozdrav a odbočil jsem úzkou silničkou doprava zvědav, kam mne zavede.

Tlapkal jsem úzkou silničkou mezi chaloupkami a loukou. Merčil jsem jednu hezčí chaloupku než druhou. Merčil jsem rozkvetlé zahrady, merčil jsem kámoše čmeláky a kámošky včelky. Prohlížel jsem si krásná stavení, zdravil jsem se s kámoši. Protlapkal jsem mezi loukou a polem a než jsem se nadál, byl jsem opět na hlavní silnici, na samém začátku Vacíkova.

Vydal jsem se doleva. Tlapkal jsem rychle a opatrně. Byl jsem na silnici, kde jezdí mnoho aut a silnice je v těchto místech ták úzká, že jsem chtěl být co nejdříve pryč. Prosvištěl jsem kolem chaloupek, když se silnice rozšířila a já zjistil, že jsem zase zpátky u Kiáka.

To vám štěknu kamarádi, já byl ták překvapen. Že takhle rychle protlapkám celý Vacíkov, to jsem netušil. Ale stalo se. Byl jsem zpátky u Kiáka. Byl jsem v místě, kde můj výlet začal.

Nebyl to však konec výletu, jak by se mohlo zdát. Místní kámoši mi pověděli, že se mám u Kiáka vydat vpravo. Že prý dotlapkám namísto, kam rádi chodí místní svišti a když se mi bude chtít a budu pokračovat ještě dál, dojdu na místo s bohatou historií.

Opět jsem zamával Kiákovi na pozdrav a vydal jsem se doprava, vstříc dalším zajímavým místům. Protlapkal jsem pod vysokými stromy, minul jsem místo pro kontejnery. Přetlapkal jsem přes mostek, když jsem po své levé tlapce zmerčil hřiště. Malé dětské hřiště a za ním hřiště pro sportovce.

To se ví, musel jsem na průzkum. Protlapkal jsem kolem dětského hřiště, hodil očkem na hřiště pro sportovce. Na místě jsem se však nezdržoval. Jen mrňousek od hřiště, jen pár krůčků přede mnou, merčil jsem spoustu vodičky. Vodičky, která voněla do dálky. Ták svěží vůni větřím z rybníčků málokdy. Ale ve Vacíkově se mi to povedlo.

Jen co jsem měl rybníček v merku, skočil jsem pár dlouhých skoků a v mžiku jsem byl u vodičky. Užuž jsem se chystal do rybníčku hupsnout, když mi štěklo, že mám zodpovědný úkol. Z rybníčku jsem se proto pouze napil a lehce si smočil tlapky a už jsem svištěl kolem hřiště zpátky na cestu.

Prosvištěl jsem mezi hřišti, dosvištěl jsem na cestu. Jen pár kroků po boku člobrdice jsem tlapkal, když jsem měl poslední vacíkovské stavení za chvostem a mohl jsem svištět kupředu, s větrem o závod. V mžiku jsem svištěl rychleji než rychle. Netrvalo dlouho a svištěl jsem ták rychle, až mi ušadla plápolala na kebuli. Svištěl jsem ták rychle, že měl chvost co dělat, aby vyrovnal zatáčky. Svištěl jsem až ták rychle, že než jsem si stihl louky vedle cesty prohlédnout, už jsem svištěl alejí vysokých stromů.

Nesvištěl jsem dlouho. Než jsem se pořádně v aleji rozkoukal, zmerčil jsem cestu po mí pravé tlapce a na ní závoru. A za závorou, to bylo něco. V dálce ne moc daleké, vlastně jen kousíček ode mne, zmerčil jsem velkou dřevěnou stavbu. Krásnou stavbu se spoustou okének. Zmerčil jsem mne ták dobře známou stavbu. Zmerčil jsem lovecký zámeček Vacíkov.

Jen co jsem lovecký zámeček zmerčil, vydal jsem se kupředu. Prosvištěl jsem kolem závory, užuž jsem se rozbíhal, když jsem po své pravé tlapce, jen mrňousek od závory, zmerčil kříž. Velký dřevěný kříž, který sotva jsem zmerčil, hned jsem se vydal prozkoumat.

Skočil jsem pár dlouhých skoků a stál jsem u kříže. Stál jsem u kříže, který je tu postaven jako vzpomínka na místního hajného Josefa Bartoně, kterého tu dne 8. června 1878 ve věku 25 let zastřelil pytlák. To vám štěknu, kamarádi, tak mladého hajného tu kdysi dávno zastřelili. Tehdy to byla doba zlá. Prý se v okolí loveckého zámečku pohybovala spousta pytláků, kteří rádi a ve velkém lovili mé kámoše jeleny. Naštěstí dnes už na tuto dobu jen vzpomínáme a okolní lesy jsou bezpečné.

Po krátkém zastavení, po malé vzpomínce, vydal jsem se mezi keři kamínkovou cestou kupředu, přímo za famfrňákem, k loveckému zámečku. Tlapkal jsem pomalu a opatrně a stále myslel na hajného Bartoně. Tlapka míjela tlapku a než bys pro kostičku doběhl, už jsem stál u vysokého stromu a přímo přede mnou, jen pár krůčků ode mne, v celé své kráse, stál lovecký zámeček Vacíkov. Lovecký zámeček se spoustou okének a zdobných prvků.

Když jsem měl lovecký zámeček zepředu v merku, vydal jsem se dál. Protlapkal jsem kolem zámečku a v mžiku jsem byl před vchodem. Po levé tlapce jsem měl studnu, po prvé tlapce zámeček a přímo před sebou krásný malý altánek, který svádí k posezení.

Od altánku vydal jsem se podél zámečku dál. Protlapkal jsem kolem vysokého stromu, prohlédl si ohniště. Když jsem měl zámeček v merku, přemýšlel jsem kudy dál. Mohl jsem tlapkat nádhernou alejí ve stínu vysokých stromů do mých oblíbených Brd. Mohl jsem se potoulat místy, o kterých jsem vám štěkl ve své nové knize. Pak jsem si však vzpomněl na kámoše Kiáka a průzkumný výlet obcí a usoudil jsem, že bude lepší vrátit se ke Kiákovi a do místní nádherné přírody zavítat jindy, až bude více času.

Vydal jsem se za kámošem Kiákem. Ještě jednou jsem se zastavil u Bartoňova kříže, ještě jednou jsem se osvěžil u rybníčku. Naposledy jsem si prohlédl nádhernou vacíkovskou kapli a pomník. Pak už jsem se vítal s kámošem Kiákem, který na mne trpělivě čekal celou dobu, co jsem se toulal.

Obec Vacíkov naleznete zde: https://mapy.cz/s/pebugodovo

Pomník obětem světových válek naleznete zde: https://mapy.cz/s/gabuvucude

Kapli ve Vacíkově naleznete zde: https://mapy.cz/s/pegupenere

Místní hospůdku naleznete zde: https://mapy.cz/s/gorocemaso

Cestu, kterou jsem se dostal na začátek obce naleznete zde: https://mapy.cz/s/gocutasaha

Rybníček naleznete zde: https://mapy.cz/s/lupejepake

Hřiště naleznete zde: https://mapy.cz/s/retosuhebe

Bartoňův kříž naleznete zde: https://mapy.cz/s/kojerozulu

Lovecký zámeček Vacíkov naleznete zde: https://mapy.cz/s/bajehofupu

Tip na ubytování

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, podívejte se na web https://www.e-pobyty.cz/ a vyberte si ubytování dle vašich požadavků.