Velký Raputovský rybník

 

Kraj: Středočeský

 

Okres: Příbram

 

GPS souřadnice: 49.5317689N, 13.8415917E

 

Přírodní památku Velký Raputovský rybník naleznete zde: https://mapy.cz/s/huzucesupo

 

Dnes vás provedu přírodní památkou Velký Raputovský rybník a nejen jí. Zavedu vás i na Javory, kde jsem objevil něco, co bych na místě nečekal.

Byl krásný letní den. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky ohříval zem. Byl den jako stvořený pro pořádnou koupačku. A když koupačku, tak podbrdskou. Když jsem se toulal Podbrdskem, zmerčil jsem z Kiáka krásný rybník a štěkl člobrdici, že první krásný den se k němu musím vypravit. Nyní ten den přišel a já mohl vyrazit.

Jen co jsem vyskočil z Kiáka rozsvištěl jsem se polní cestou mezi rybníky. Svištěl jsem ták rychle, až mi ušadla plápolala na kebuli a kamarád Větřík byl můj pomalejší brácha. Jen pár rychlých kroků jsem usvištěl a ozvalo se mlasknutí. Tehdy jsem skočil do vodičky a plaval mezi rybkami. Plaval jsem doprostřed rybníčku a zase zpátky. Merčil jsem krásné letní mráčky na obloze, merčil jsem doutníky a lekníny. Plaval jsem si mezi kapry, pozoroval kámošky žabky a chladil celé své já.

Když jsem byl pořádně vyplaven, vrátil jsem se k člobrdici na hráz rybníku a pořádně se rozhlédl kolem. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly keře a květiny. Přímo přede mnou byl Velký Raputovský rybník ve kterém jsem se vyčabil. Za rybníkem merčil jsem pole a v dálce daleké hluboký les.

S krásnou přírodou v merku vrátil jsem se ke Kiákovi. Rychle jsem ho obtlapkal a vydal se další polní cestou doprava. Cesta mne zavedla mezi další krásné rybníčky. Po pravé tlapce jsem měl rybníček krásnější než krásný. Rybníček s doutníky a čistou vodičkou. Po tlapce levé jsem měl rybníček krásný, ale oplocený.

To se ví, neodolal jsem. I v tomto rybníčku jsem si musel zaplavat. A že mi to šlo. Jen co jsem do vodičky hupsnul, už jsem plaval přes rybník. Doplaval jsem k rákosí, doplaval jsem k výpusti. Než se člobrdice dokochala krásnou přírodou, už jsem byl na hrázi rybníku a spustil na člobrdici takovou sprchu, že i kamarádi Mračouni by měli co dělat, aby mne napodobili.

S osvěženou člobrdicí a v mokrém kožíšku začal jsem hledat stopy místních kámošů. Zmerčil jsem velké stopy kamarádů ptáků, zmerčil jsem stopy kámošek žabek. Jak jsem svištěl po hrázi rybníku, zmerčil jsem i hádě. Plazilo se ták rychle, že jsem nepoznal, jaký druh hada to byl. Co jsem však věděl s jistotou, bylo, že je na čase vydat se prozkoumat okolí. Co kdyby bylo hádě mládě užovky Žofky? To by mělo užovku Žofku někde nablízku. A jak ta umí skákat a rychle plavat to už dávno vím. A proto vím, že je lepší nabrat opačný směr než hádě a vydat se na průzkum okolí.

Vydal jsem se po cestě dál, kupředu, přímo za famfrňákem. Protlapkal jsem mezi rybníčky a v mžiku jsem byl na louce. Jen co jsem na louku dotlapkal, nestačil jsem valit očadla. Stál jsem na místě a koukal do dálky daleké. Merčil jsem louky i pastviny, merčil jsem vísky i městečka. Merčil jsem kopce i kopečky. Dokonce jsem asi i Šumavu zmerčil.

Kochal jsem se výhledem, prosvištěl se po louce. Po chvilce jsem se vydal dál po polní cestě, zvědav, kam mne cesta zavede. Protlapkal jsem kolem keřů odkud se linul nádherný zpěv mých kamarádů ptáčků a než jsem se nadál, byl jsem v lese. V lese hlubokém, plném vysokých jehličnanů. A pod jehličnany, to bylo něco. Všude kam očadlo dohlédlo, rostl mech. Mezi mechem byly pařezy a balvany. Co chvilku jsem zmerčil borůvčí, co chvilku jsem maliní či ostružiní.

Tlapkal jsem nádherným voňavým lesem. Než jsem se nadál, lesní cesta zabočila doprava. Přímo přede mnou byl obrovský sráz, pod srázem zurčel potůček. Po levé tlapce jsem zmerčil starou lesní cestu. Cestu měkoučkou porostlou vysokou trávou.

Zabočil jsem doleva a byl jsem moc zvědav, kam mne cesta dovede. Tlapkal jsem do mírného kopečka, kochal jsem se přírodou. Poslouchal jsem zpěv kamarádů ptáčků, poslouchal jsem zurčení vodičky. Než jsem se nadál, dotlapkal jsem na konec lesa do míst, kde má jeden svět jako na tlapce.

Dotlapkal jsem na konec lesa a na začátek louky. Jen co jsem na louku vtlapkal, naskytl se mi výhled parádnější než parádní. Merčil jsem hluboké lesy, merčil jsem louky a kopečky. Merčil jsem louku vedoucí z kopečka k asfaltové silničce.

Jen co jsem louku zmerčil, vzpomněl jsem si na Tatry. Tam jsem byl jako malé štěndo a moc se mi tam líbilo. A víte proč? Protože všude, kam jen jsem tlapkal, byly kopečky a hluboké lesy. Kde nebyly hluboké lesy, byly louky. Rozkvetlé louky, kterými tekly potůčky vody. A ty výhledy, ty byly parádní. A dnes, jen mrňousek pod Brdy, jen co by pro kostičku doběhl od Hvožďan, najdu přírodu stejně krásnou, jakou jsem obdivoval v Tatrách. Přírodu plnou kopečků, výhledů a rozkvetlých luk. A to vše jen mrňousek od mých oblíbených Brd. Jen mrňousek od domova.

S kebulí plnou myšlenek a s výhledy v kožíšku, kopnul jsem do vrtule a svištěl rozkvetlou loukou z kopečka. Co chvilku jsem se prosvištěl s kámošem motýlem, co chvilku jsem se prosvištěl s kámoškou včelkou. Chvilku jsem svištěl z kopečka, chvilku jsem svištěl do kopečka. Svištěl jsem všude, kde byla rozkvetlá louka. Co chvilku jsem prosvištěl potůčkem vodičky, jen to mlaskalo. Co chvilku jsem se pokochal výhledem. Svištěl jsem všude, kde to šlo a ani na chvilku se nezastavil. Chvostem jsem si radostně vrtěl v rytmu kroků. Ušadla mi poletovala na kebuli. A famfrňák? Ten si užíval vůni květin a vodičky.

Svištěl jsem nádhernou přírodou, užíval jsem si chvíli tady a teď. Dosvištěl jsem k silničce, kde jsem zabočil doprava a než jsem se nadál, už jsem tlapkal po mostku přes Závišínský potok. Jen chvilku jsem po silničce tlapkal, když jsem u autobusové zastávky zmerčil lesní cestu. Tady jsem se vydal doprava a opět jsem byl v hlubokém lese.

Tlapkal jsem hlubokým lesem, prohlížel si stromy, pařezy a mech. Co chvilku jsem narazil na houbu, co chvilku jsem narazil na stopu kamarádky srnky. Tlapkal jsem hlubokým lesem jen chvilku, když jsem dotlapkal na hranici lesa a další rozkvetlé louky. Louky, přes kterou byl parádní výhled na blízkou vesničku i vzdálenější Brdy.

Tlapkal jsem po cestě mezi lesem a loukou, kochal jsem se výhledem. Zmerčil jsem Hvožďany, zmerčil jsem louky i pastviny. Merčil jsem hluboké lesy v dáli daleké, merčil jsem kopce i kopečky. Než jsem se nadál, byl jsem opět v lese, tentokrát u chatek, splývajících s okolní přírodou.

Tlapky mne nesly po kamenité cestě kupředu. Chvilku mne nesly do kopečka, chvilku mne nesly z kopečka. Obtlapkal jsem několik chat a chatek, když jsem po své levé tlapce zmerčil krásnou vilku. Vilku za vysokými stromy. Vilku se spoustou okének a zákoutí.

Vydal jsem se k vilce. Jen pár kroků po travnaté cestě mi stačilo k tomu, abych dotlapkal k hlavní bráně. Jen několik málo kroků mi stačilo k tomu, abych dotlapkal na konec plotu. Podél plotu vilky, podél keřů a mladých stromků, vydal jsem se dál. Poslouchal jsem zpěv kamarádů ptáčků, prohlížel si vilku. Najednou se pěšinka, po které jsem tlapkal, stočila doprava a přímo přede mnou, jen pár krůčků ode mne, za několika málo mladými stromky, vykoukla na mne kaplička. Krásná kaplička s posezením. Dotlapkal jsem na místo, které svádí k odpočinku a malému zastavení.

U kapličky jsem si po boku člobrdice odpočinul. Pozoroval jsem kapličku, pozoroval jsem místní les. Poslouchal jsem zpěv kamarádů ptáčků a pod fousky si poštěkával, jak je tady krásně. Odpočatý a plný sil vydal jsem se zpátky po pěšince mezi chatky.

Protlapkal jsem mezi chatkami, vydal jsem se z kopečka. Tlapkal jsem jen chvilku a dotlapkal jsem zpátky na silničku. Odbočil jsem doleva a pomalu se vracel zpátky ke Kiákovi. Protlapkal jsem kolem zastávky, přetlapkal jsem mostek přes potok. Dotlapkal jsem do míst, kde jsem sesvištěl z louky. Užuž jsem se chystal vydat přes louku k lesu, když jsem si pořádně prohlédl kopeček, ze kterého jsem dosvištěl na silničku. V tu chvilku jsem si cestu přes louku zpátky do lesa rozmyslel. Cesta z kopečka přes louku, ta mi šla krásně od tlapek. Ale že by se mi chtělo svištět přes louku do kopce, to vám štěknout nemohu. Raději jsem se vydal po silničce do kopečka, zvědav, kudy mne silnička povede.

Tlapkal jsem po silničce mezi loukami. Co chvilku se silnička stočila, aby se jen o mrňousek dál narovnala. Pomalu jsem tlapkal do kopečka, když jsem dotlapkal do místa, odkud má jeden svět jako na tlapce. Odtud mne doprovázely parádní výhledy až do vísky Leletice, kde jsem byl nedávno.

To vám štěknu, kamarádi, že mne tlapky zanesou do vísky, kterou jsem nedávno prozkoumal, to jsem netušil. Navíc mne zanesly do vísky nezapomenutelných výhledů a pohádkových chaloupek. Do vísky, která mne již při její první návštěvě překvapila.

Protlapkal jsem Leleticemi, chtěl jsem se zastavit na kus štěku u mých místních kámošek kravek. Ty však byly ve stínu, daleko od silnice. I na dálku jsem jim poděkoval za krásný tip na výlet a pokračoval dál, stále z kopečka, až k mému kámošovi Kiákovi, který na mne trpělivě čekal u přírodní památky Velký Raputovský rybník.

 

Přírodní památku Velký Raputovský rybník naleznete zde: https://mapy.cz/s/huzucesupo

 

Obec Leletice naleznete zde: https://mapy.cz/s/pumofecapa

 

Článek o obci Leletice naleznete zde: https://www.facebook.com/tulacci/posts/353661339477681

 

 

 

Tip na ubytování

 

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, podívejte se na web https://www.e-pobyty.cz/ a vyberte si ubytování dle vašich požadavků.